Knihovna je v terminologii slohové interiérové kultury definována jako přízední, relativně mělká skříň určená k ukládání knih a jiných tiskovin. V Evropě se objevuje již v 17. století a s rozšiřováním knihtisku, čtenářské a studijní aktivity evropských národů, stejně jako s rozvojem gramotnosti, získává své místo v interiérech vyšších sociálních vrstev.
Ve většině případů bývá knihovna symetrická, dvou nebo třídveřová, s centrálním osovým motivem čelní fronty, římsy nebo tympanonu. Dveře jsou většinou prosklené, osazené dělenými skleněnými tabulkami, často fazetovanými, rámování tabulek bývá provedeno subtilním lištováním.
