Je dřevořezba strojová ještě uměleckou dřevořezbou ?

Wikipedie

Dá se říci, že řezbářství je výtvarné umění stejně jako třeba malířství a kvalita uměleckého výrobku je odvislá především od širších schopností tvůrce. Až v druhé řadě je to otázka materiálu nebo užitých pracovních technik, strojů či nástrojů. Kvalitu výtvarného díla ovlivňuje především talent výtvarníka, úroveň jeho vkusu, objem zkušeností, znalost výtvarných či slohových zákonitostí, jistá kresebná schopnost, umění ovládat řezbářský nástroj a také pozorovací schopnost. Jistě bychom mohli dodat ještě některé specifické charakterové vlastnosti jako jsou píle, pokora, vytrvalost a skromnost. Uvedené schopnosti se získávají pozorováním, odborným studiem a především dlouholetou praxí. Nestane se řezbářem ten, kdo si jen pořídí drahá dláta, špalek lipového kmene a začne do něj bušit. Každý kvalitní výrobek výtvarné povahy v sobě nese originální kompozici, harmonii tvarů, zpracování detailů a také povrchovou úpravu jako nedílnou součást vnějšího vzhledu.

V dobách skutečných řezbářských mistrů Pavla z Levoče, Jana Brokoffa, Rudolfa Zafouka či Ernsta Barlacha by odpověď na úvodní otázku samozřejmě nedávala smysl neboť za uměleckou dřevořezbu se od nepaměti až do nedávné minulosti považoval pouze výkon ručního nástroje vedeného lidskou rukou a tak je správná odpověď závislá zejména na čase, ve kterém je položena.

V dnešní době se považuje nebo spíše vydává za uměleckou dřevořezbu i to, co lze ze dřevěného masivu vytvořit jakýmkoliv technologickým postupem, tedy kromě ručního nástroje i užitím mechanických či elektromechanických strojů, (řetězové motorové pily, soustruhu, elektrické vrtačky, kmitací pily, pásovky, vibrační brusky, mechanického kopírovacího obráběcí stroje, CNC obráběcího stroje atd.)

Pokud budeme ochotni připustit, že se doba mění i v této tradiční oblasti tvorby výtvarných hodnot, pak ovšem nezbytně musíme položit hranici, kde se ještě jedná o umělecký výtvor a kde již nepatřičný poměr mezi užitím ručního nástroje a dřevoobráběcího stroje ze dřeva udělal pouze bezduchý výrobek nevalné hodnoty. Čím dokonalejší výrobek za použití strojů vzniká, tím je těžší určit hranici pro správné posouzení rozdílů. Ve většině případů však jistou a pohříchu často jedinou výtvarnou hodnotou takového dřevěného výrobku je zejména to, že jej lze přeměnit na světlo a teplo.

Kde je tedy ta hranice mezi řezbářským uměním a pouhým strojovým obráběním materiálu? Rozhodně by pro hodnocení úrovně uměleckého výtvoru neměla být určující pouze obecná líbivost, nízká cena, masová prodejnost, užitečnost, či názor nebo obliba „nějaké“ konzumující většiny. Mám za to, že tuto hranici lze správně definovat pouze znalostí, zkušeností a citem. Jaká, respektive jak velká, skupina posuzovatelů či tvůrců však disponuje těmito nezměřitelnými parametry? Dlužno říci, že v našem prostředí zcela jistě nevelká.

Tyto vlastnosti totiž vedou producenta díla kromě jiného i k sebereflexi, která dotyčnému nedovolí produkovat, (či spíše zveřejňovat nebo ještě hůře nabízet k prodeji), výrobky, které žádnou výtvarnou hodnotu nemají. To se samozřejmě týká i mnoha, zejména amatérských výrobků, které vznikly cestou tradiční řezbářské technologie.

Odpověď zájemcům o naši produkci, kteří se ptají, zda jsou výrobky, které na tomto webu naše firma vystavuje, dílem CNC stroje, či jiných netradičních technologií, zní takto:

„Nikoliv, jediným nástrojem na zpracování dřevěného polotovaru jsou v naší firmě pouze sady neznačkových dlát na míru vyráběných z užité oceli, pohonem této tvorby pak není elektromotor, ale čisté lidské úsilí, léty zdokonalovaný um a již zmíněná nezbytná sebereflexe tvůrce“.

Jako příklad a pro srovnání předkládám fotografii našeho, ručně vzniklého výrobku a fotografie několika výrobků z internetových e-shopů, na kterých je zachycen srbský znak, vyrobený v různých verzích na dřevoobráběcím stroji CNC. Za povšimnutí stojí zejména plytkost a hrubost strojové řezby, totožné detaily, stopy po kmitání řezné hlavice a celkový dojem, který působí, jakoby se jednalo o dřevěnou hmotu „vyklopenou z formy“. Podobně neuměle působí i „povrchová úprava“.

Je těžké odhadnout, zda někdy v budoucnu programově řízené obráběcí stroje dosáhnou dokonalosti lidského umu a plně jej v umělecké dřevořezbě nahradí. Dnes tomu však rozhodně není a řezbářské umění tvořené rukou, talentem a srdcem schopných jedinců, se významně podílí na tvorbě skutečných výtvarných hodnot civilizované části lidské společnosti.

Alexander Petříček
arbiter elegantiarum firmy CVR interiéry s.r.o.